Diktátoři obvykle neodstupují. Vládce Turkmenistánu, jedné z nejuzavřenějších zemí světa, která má pro svůj totalitní režim pověst středoasijské Severní Korey, toto pravidlo hodlá porušit. Po patnácti letech, co železnou rukou vládne šestimilionové postsovětské republice, Gurbanguli Berdymuhamedov oznámil, že ve svých 64 letech je už starší než prorok Muhamed v době skonu, cítí se být unavený a chce „uvolnit cestu mladým lídrům“.
O tom, jehož mladého lídra má na mysli Arkadag (v překladu ochránce), jak zní čestný titul současné hlavy státu, nikdo nepochybuje. Dvanáctého března si Turkmeni s pravděpodobností blížící se jistotě za Berdymuhamedova nástupce zvolí jeho jediného syna Serdara. Syn národa, jak jej titulují turkmenská média, loni dovršil 40 let, což je ústavou předepsaný nejnižší věk pro prezidentského kandidáta. Otec ho před rokem jmenoval prvním vicepremiérem. Je to druhý nejvyšší post výkonné moci, hned po prezidentovi, který je současně i předsedou vlády.
Bývalý zubař Berdymuhamedov si zakládá dynastii po vzoru Severní Koreje, kde vládne už třetí generace Kimovců. Zatímco oni dědili žezlo po smrti předchůdce, Arkadag se ho chystá předat za svého života. Zřejmě se poučil z případu prvního postsovětského vládce Turkmenistánu Saparmurata Nijazova. Podivný diktátor, který se nechal oslovovat Turkmenbaši (v překladu otec Turkmenů), zemřel v roce 2016 na selhání srdce tak nečekaně, že si nestihl určit následníka. Berdymuhamedův se mu však o chrup zjevně staral tak dobře, že si po postu ministra zdravotnictví vysloužil i křeslo vicepremiéra a ve chvíli, kdy se trůn uvolnil, měl k němu nejblíže.
Starý kult, nová osobnost
Trvalo několik let, než se Berdymuhamedov odhodlal vystoupit ze stínu Turkmenbašiho a skoncovat s nejkřiklavějšími symboly jeho kultu osobnosti. Vyškrtl jméno svého předchůdce z přísahy věrnosti, kterou musí sborově recitovat školáci, úředníci, soudci i lékaři na úvod pracovního dne. Turkmenbaši vypadl také z textu státní hymny. Arkadag nařídil odstranit z centra Ašchabadu monstrózní Oblouk neutrality, na kterém trůnila pozlacená socha jeho předchůdce otáčející se pomocí speciálního mechanismu za sluncem.
Na řadu přišel i exdiktátorův inovovaný kalendář, v němž leden bez falešné skromnosti pojmenoval po sobě a duben po své matce. Berdymuhamedův se nenápadně poroutal s několika z nesmyslných zákazů svého předchůdce. Znovu povolil balet, operu i cirkus, zrušil tresty za dlouhé vlasy, zarostlé brady i zlaté zuby.
